Grossglockner sedmičlenné skupince neučaroval poprvé. Navštívili jej už loni. Tenkrát se poprvé rozhodli oslavit Silvestra netypicky v ledu a sněhu na vrcholu téměř čtyřtisícového monstra. Zážitek to byl skutečně výjimečný, a tak se Češi letos rozhodli expedici zopakovat. Jako základnu si zvolily horskou chatu Stüdel Hütte, která se nachází zhruba kilometr pod vrcholem. Už výstup na tuto základnu prověřil zdatnost všech.

„Výstup na chatu trval téměř čtyři hodiny, což s třicetikilogramovými batohy nebyl žádný med. Odměnou nám ale bylo teplo a pohodlí, které nám chata poskytla. Každý večer jsme hráli společenské hry a samozřejmě mohli nerušeně slavit Silvestra. Sešli jsme se pěkná parta. Chata byla totiž plná českých turistů. Bylo jich tam přes tři desítky, převážně z Českých Budějovic, tak bylo o čem si povídat. Ostatně tak se rodí skutečná přátelství. Není to jako na diskotéce, kde je strašný mix lidí nejrůznějších zájmů. Tady už je určitý předpoklad, že máte něco společného. Lezení. A od lezení hovor přejde na práci a školu, rodinu... Většinou se pak s těmito lidmi scházíte znovu, třeba už plánovaně při nějakém dalším výstupu," dodává Hekela. Kromě nových přátel a kvalitní zábavy na dlouhé zimní večery výprava v podobě chaty získala i teplé zázemí, odkud mohla den co den vyrážet na túry a prozkoumat tak okolí.

Ledopády mohly víc natéct

Výstup na samotný vrchol Grossglockneru proběhl den před Silvestrem. Vše začalo ranním budíčkem v pět hodin, následovalo balení výstroje a všech potřebných věcí na výstup.

„Nejdůležitější je kvalitní oblečení, protože teploty na horách mohou dosáhnout až minus třiceti pěti stupňů. Když k tomu připočtete silný vítr a mlhu, dají vám tyto podmínky pěkně zabrat. Možná proto se Grossglockner zdolává především v letních měsících. V zimě je počasí kruté a nevyzpytatelné, často se mění. Když ale vyjde, je pobyt na čtyřtisícovce o to krásnější," dodává Hekela. „Takové počasí jsme měli loni. Letos byla zima mírná a teploty neklesly pod patnáct stupňů. Skialpinisté nadávali, že sníh je zmrzlý a špatně se po něm stoupá. Mě zase zklamaly ledopády. Nestačily tolik natéct."

Oblečení není ale všechno, co při výstupu nesmíte podcenit. Další věcí, bez které se v náročných podmínkách neobejdete, je jídlo.
„Na konzervy zapomeňte, jsou těžké a nepraktické. Nejlepší je chleba, na který namažete paštiku nebo plátky tvrdého sýra, pak tatranky a müsli tyčinky, které dodají energii. Vařič na polévky s sebou nebereme. Musí stačit teplý čaj."

Pít na horách je velice důležité. Předejdete tak únavě a bolestem hlavy. Pokud vás i při dobrém pitném režimu tyto problémy přepadnou, mějte se na pozoru. Přesně takové jsou totiž příznaky špatné aklimatizace.

„Zažili jsme jeden český pár, který za den překonal převýšení 2 400 m. Těsně před vrcholem se ale musel vrátit. Šílená únava, závrať a celková slabost vám zabrání pokračovat v cestě. V takovém případě je nejlepší vrátit se na chatu. Předejít špatné aklimatizaci se dá jen pomalým výstupem. Nejlepší je v horách před samotným výstupem přenocovat. Tak to děláme i my a problémy nás zatím nepotkaly," přiznává Hekela.

Lano stvrzuje přátelství

Sedmičlenná skupina se před výstupem rozdělila. Skialpinisti se vydali sólo a zbytek pokračoval jižní stranou. Když začalo náročné stoupání, rozbila se skupina do dvojic. To je důležité obzvláště kvůli jištění.

„Lano stvrzuje přátelství mezi oběma, postupně natahujete lanové délky, vždy ten, kdo stojí pevně na zemi, jistí toho druhého. V těch nejvyšších partiích stoupáte po ledovci, na mnoha místech jsou trhliny. Ty jsou překryté zmrzlým sněhem a nikdy nevíte, kdy se to pod vámi prolomí. Pak je důležité, aby ten druhý okamžitě padl na zem a zasekl cepín. Tím vás, a vlastně i sám sebe, zachrání před pádem do průrvy. Na jistícím laně se navazují uzly, aby se jimi lano zaseklo do firnu a neprokluzovalo. Firn je zmrzlá vrstva sněhu, která netvoří ostré hrany, takže nehrozí, že by se lano přeřezalo. No a pak už zbývá jen vás z průrvy vytáhnout. Teprve až se zase dotknete pevného ledu, jste zachráněni!"

Bezmezná důvěra v toho druhého vás provází po celý výstup. Od prvních strmých stoupání až po vrchol. Správně si vybrat partnera, se kterým se připoutáte k lanu, je obzvláště důležité. Často na tom závisí váš i jeho život.

„Nikdy bych nelezl na skálu s někým, koho neznám. Spousta známých mě přemlouvá, abych je vytáhl na nějakého velikána, ale tuto zodpovědnost bych na sebe nevzal. Mám zásadu, že bych nikdy nešel na horu s někým, kdo ještě nelezl. Naše parta leze už spoustu let. Začínali jsme na malých skalkách a pak v Tatrách. Po třech letech lezení na Slovensku jsme si troufli na první ledopády a teď na Grossglockner. Víme, co jeden od druhého očekávat. Nemáme žádného velitele, rozhodujeme se všichni navzájem a společně si troufneme i na ty nejadrenalinovější záležitosti."

Nejtěžší místo? Žlutá cedule!

Nejtěžším místem celého výstupu byla jedna nenápadná žlutá cedule. Nebyla v nijak obtížném terénu, ale byl na ní výstražný nápis. Ten výpravu přinutil udělat zásadní rozhodnutí.

„Na ceduli bylo napsáno, že pokud cesta od chaty k ní trvala déle než čtyři hodiny, bude lepší, když se otočíte a vydáte zpátky, protože nemáte šanci dojít cíle za světla. Nám cesta od chaty k ceduli trvala sedm hodin. Stáli jsme, dumali a nechtěli se smířit s tím, že na vrchol dnes nedojdeme. Pak ale kolem nás proběhla skupinka skialpinistů, kteří se nezastavili a pádili dál. Nejistili se a byli proto o moc rychlejší než my. Řekli jsme si, že když můžou oni, půjdeme také. Schovali jsme jisticí lana pro náročnější terén a vydali se jen tak, na lehko. Tím jsme získali náskok a vrcholu Grossglockneru jsme dosáhli kolem třetí hodiny odpoledne. Při sestupu nás již sice zastihla tma, ale pomocí čelovek jsme nakonec všechno zvládli."

Stanout na nejvyšší hoře Alp je jistě nádherný pocit. Jenomže si ho nemůžete pořádně vychutnat. Ani nádherná scenérie vás na vrcholu dlouho nezdrží.

„U kříže se dlouho stát nedá. Člověk je unavený, je mu zima a navíc tam nahoře dost fouká. Víte, že vás čeká ještě pěkná štreka dolů a už už se vidíte pěkně v teplu u kamínek v chatě. Takže si jen symbolicky připijete na Nový rok a na úspěch výpravy a vydáte se zpátky."

Že jste si slavení Silvestra představovali trochu jinak? S alkoholem na horách se ale musí opatrně. Vnitřní vyhřívání je zrádné, protože pak necítíte, že je vám zima a hrozí omrzliny a podchlazení. To ale není všechno.

„S alkoholem v krvi bych si na výstup netroufl. V tak náročných podmínkách si musíte udržovat bystrý rozum, stačí chybný krok a můžete se zabít. Vždyť to čtete denně ve zprávách. Právě Češi tu mají pověst lehkovážných turistů a mnoho jich tu už zemřelo. U nás veškeré slavení probíhalo až na chatě. Ale ani tak se to nesmí přehánět. Dobrý spánek před výstupem je také důležitý."

Opatrnosti na horách není nikdy nazbyt. Kromě alkoholu nesmíte podcenit ani počasí. Někdy je lepší si den dva tři počkat na vhodné podmínky a za každou cenu neriskovat.

„Počasí jsme neustále monitorovali. Jednak jsme zjišťovali podmínky na trase pomocí webových kamer, pak jsme také dbali pokynů horské služby a záchranářů. Na každé chatě navíc funguje informační servis a zjistí vám vše, co potřebujete. Tak se například dozvíte, že ten den je lepší vyhýbat se žlabům, protože v nich hrozí laviny a jiné důležité věci. Podle toho si pak plánujete celý výstup," uzavírá Hekela.

Text: Lenka Strnadová, foto archiv výpravy

---