Výběrčí daní

 

V době králů se nežilo úplně špatně. Až na nějaké ty šarvátky a tuhé zimy, kdy nad krajem zavládl hlad a bída, nebylo nač si stěžovat. Alespoň ne v okolí hradu Helfenburg. Ba právě naopak. Například od roku 1375, kdy hrad koupil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, se poddaní měli mnohem lépe než kdykoliv před tím. Jan Očko se rozhodl hrad rozšířit a posílit jeho obranyschopnost. Musel proto najmout dělníky a mistry stavitele, což chudému lidu přišlo vhod. A to byl jen začátek. Hrad se během let postupně rozšiřoval, rostl a sílil, až do doby příjezdu krále Jiřího z Poděbrad. Ten roku 1467 hrad dobyl a veškeré investice vložené do zkvalitnění obrany hradu přišly vniveč. Zkázu završili Sezimové, kterým hrad připadl po majetkových přesunech do užívání. Stali se sice jeho právoplatnými majiteli, ale hrad neobývali. A tak Helfenburg pomalu chátral...

Tři roky před tím, než hrad koupilo město Prachatice, nebylo místnímu lidu do skoku. A to ani těm, kteří měli to štěstí, že se jim vyhnula obrna a jiné nemoci, které v tu dobu zachvátily celý kraj. Tou dobou vlastnil hrad Petr Vok, jenž byl znám svým poživačným a zhýralým životem. Království za koně se stalo jeho životním krédem, i když o tom nikde v historických kronikách není jediné zmínky. Byl to on, kdo zavedl speciální daň, z které financoval své zálety, večírky, hostiny, lovy a podobnou zábavu. A jak známo, daně se musí platit. O to se již postarali výběrčí daní, kteří se rekrutovali z potulné verbeže a s obyčejným lidem se zrovna nemazlili...

---